Kdo je hlavní ve vztahu? Kdo je hlavní v rodině?
Když žena navrhuje rovnoprávný vztah, u chlapa často není nic, čím by mohl odmítnout. Vždyť ona na argumentech dokazuje a zadává nepohodlné otázky: „A proč bys ty měl být hlavní? A proč by chlap měl být hlavní? Vysvětli mi to!“
V tomto článku se dozvíš odpověď na tyto otázky, aby tě už téma rovnoprávnosti nikdy více nezneklidňovalo a nerušilo.
Rovnoprávnost ve vztahu mezi mužem a ženou
Začneme z toho, že rovnoprávnost neexistuje. Člověk je hierarchická existence. Nejsou organizace nebo podniky, kde je šéf plnocenně roven svému podřízenému (mohou si na to hrát). Protože šéf je vždy hlavní a rozhoduje. U šéfa nejsou jen privilegia a benefity, ale má také nejvíc odpovědnosti. Hierarchie – to je výsledek toho, že lidé mezi sebou již dříve rozhodli, kdo ponese hlavní díl odpovědnosti.
Hlavní je nutný tehdy, když vzniká neočekávaná a mimořádná kritická situace nebo když věci nejdou podle plánu. Aby se rozhodlo, kdo v takové situaci přijme konečné rozhodnutí, tak pro to je potřebný a nezbytný lídr. Vždyť spor – to je stresová situace a někdo se bude muset „pohnout z místa“, to znamená vystoupit ze své bubliny, zmáčkout hrdlo svých individuálních zájmů. Pokud neexistuje přísné hierarchie, tak bez zvýšení hlasu a ukázání síly se takové otázky řeší velmi těžce. Jestliže jsou ve hře individuální zájmy, lidé jsou napřímo zainteresováni tou otázkou kdo v té chvíli bude hlavní, místo toho, aby vyřešili problém.
Co se asi stane s podnikem, kde libovolný pracovník bude moci s přikazujícím hlasem říci vedoucímu: „Já mám jiný názor a je třeba vše udělat tak, jak říkám já!“ Po faktu taková firma bude bez vedení, kde nebudou existovat odpovědní lidé. V úspěšných kolektivech je vždy přísná subordinace, každý chápe za co odpovídá a co rozhodují jiní lidé. Ano můžeš říci vedoucímu svůj názor, ale jen jako iniciativu a ne jako ultimátum.
Tak nazývaná rovnoprávnost – to je potenciální konflikt na každém kroku. Existuje taková hra: „Ber místo“, určitě jsi jí mohl v dětství hrát. To je když je 6 židlí a 7 dětí, chodíš kolem židlí a na povel musíš brát místo a sednout si dříve než to stihne někdo jiný. Konkurujete mezi sebou, povykujete na sebe, abys mohl posadit svoje zadní půlky na židli a protlačit svoji osobu.
Co to znamená rovnoprávnost ve vztahu?
Rovnoprávnost ve vztahu se ženou – to je vždycky spekulace. V libovolné sporné situaci ona může začít měnit smysly, vnímání a chápání daného konfliktu.
Například ty jako chlap pro svou holku hodně děláš a chceš, aby ona dělala pro tebe to samé. Na což ti miláček odpovídá: „Ty mně nutíš k vděčnosti“. Nutit přece nelze a vděčnost z přinucení není upřímná!“
Jestliže je u vás rovnoprávnost, tak libovolný dialog o sporných otázkách bude ženská měnit na abstrakci. Bude se vyhýbat konkrétnosti, protože konkrétnost takovou ženskou okamžitě rozdrtí. Protože její názor je absolutně mimo. Zato abstrakce může ospravedlnit – řekněme co budeš chtít.
Nejednou přicházeli chlapi v takovéto situaci: koupil jí auto, byt koupil, vytíral prach. A když chlap požádal o něco na výměnu, za své vstřícné chování, tak dostává odpověď: „Ty jsi násilník! Protože ode mne něco nyní žádáš, přímo teď! Vždyť ty jsi dělal vše pro sebe, sám jsi se k tomu rozhodl a udělal. A teď jsi se rozhodl, že mně ty utracené peníze budeš vyčítat?“
Když ti navrhují rovnoprávnost, tak ti říkají: „My jsme dvě rozvinuté osobnosti, máme cenu jeden pro druhého, jsme oba stejně skvělí, chytří, krásní a proto bychom neměli jeden druhého utlačovat. Měli bychom být partnery, společníky a to je přesně ten netoxický vztah“.
To si zapamatuj – netoxický vztah je takový, ve kterém žena nemá povinnosti. A jestli nějaká povinnost i je, tak jen taková, kterou ona zachce.
To je to stejné, jako když pracovník nepřichází do práce na 8:00, ale až v poledne. Přičemž si dá nohy na stůl a pije kávu. Šéf přichází a říká: „Co to děláš? Jsi v pořádku?“ Na což mu odpovídají: „Co si to dovoluješ? Tys mně úplně zničil náladu pracovat, svým toxickým,odsuzujícím nájezdem!“ A zde vzniká přání říci: „Probuď se! Ku – ku! Ty už jsi zde měl být v 8:00!“ A jako odpověď bude: „Ach! Co si to dovoluješ! Já od tebe odcházím! Dávám výpověď!“
V rovnoprávném vztahu chce žena dostávat ty že samé výhody, jaké jsou i v normálním vztahu, ale při tom nic nedělat. Ona chce, aby se vše udělalo samo, bez povinností a jen po náladě: „Jo dneska bych i do práce zajela, vypít kávu, tak jo pojedu. Ale jestli budou kolony, tak poprosím ještě penízky za zpoždění.“
Je jasné, že v práci se šéfem takové chování neprojde. Nepodaří se mu do uší zalít takové nesmysly: My jsme s vámi pane Maxi dvě uvědomělé osobnosti, jsme parťáci, není potřeba na mně tlačit a pak bude všechno v pohodě!“ A proč to nevyjde? Protože šéf není do ženské zamilovaný, jemu je potřeba konkrétní práce: čísla, fakta, jednání, události a ne nějaká abstrakce ezoterického byznysového puberťáka.
Rovnoprávnost v rodině
Možná se ti může zdát, že za rovnoprávnost jsou jen infantilní děvčátka, které do práce nevezme ani jeden rozumný jedinec. Ale ne! Ženská vše nádherně chápe: šéfovi v práci se podřídí, no ale doma s chlapem může dělat vše, co si zamane. Chápe a přijímá přísnou vertikálu odpovědnosti v kolektivu, přičemž peníze ani nejsou to hlavní.
Na konzultaci často přichází chlapi, jejichž ženy pracovali jen pro zábavu: plat muže stačil s přebytkem, ale ona se doma nudila a tak si našla práci. K libovolným povinnostem, žádostem, podmínkám nového vedoucího se chová s pochopením a vůbec nepřemýšlí o tom, že by se měla hádat. Naopak, ženská je naopak iniciativní, aby si od šéfa vysloužila pochvalu. Přičemž muž vydělává několikrát více, než ten její šéf. Manžel si v principu vydržuje milovnici rovnoprávnosti, ale respektu od ženy se mu nedostává. A co ty? Necítíš se v takovou chvíli oklamaným?
Žena může říci, že ty jsi milovaný a jedinečný a ne nějaký, jakýsi šéf, kolega, nebo náhodný kolemjdoucí. A proto jste si rovni. Ale ty si všímáš, že k šéfovi a známým se chová s větším respektem a úctou než k tobě.
Ženská cítí hranice povoleného ve společnosti a s cizími je nepřekračuje. To znamená, že v její ukomplektovaný balíček její lásky se nevejde jakýsi náhodný respekt. To si zafixuj.
Psychologie holek ve vztahu
Všechny výhody rovnoprávnosti ve vztahu jsou pouze na papíře. A ve skutečnosti se milovanému dostává průběžných nákladů. V rovnocenném vztahu VŽDYCKY! dominuje žena. Protože ona je více výmluvná a přizpůsobivá jestliže už utvrdila chlapíka podepsat se k něčemu takovému.
Připusťme, že muž chce přihlásit syna na tréninky MMA a žena na balet. Jestliže jediným argumentem manžela je to, že by syn měl být schopen se postavit sám za sebe, tak ho ženská prostě rozmázne. Ze začátku jenom namítne, že je tam hodně rizik, když se chlapi perou a pak začne vykládat něco o tom, jak je balet zdravý pro fyzický rozvoj. A pak ještě dodá, že jsi úplný hlupák, jestli si myslíš, že balet – to není nic pro správného chlapa. Přinese ti 10 britských vědeckých výzkumů z internetu. Na tom, že samém internetu ti ještě najde tragickou historii o dítěti, který trénoval MMA. A aby potvrdila svou výhru, tak ženská řekne: Dobře, dobře! Chceš? Tak uděláme co ty chceš, ale je to všechno tvoje odpovědnost!“ A v tuto chvíli u chlapa hlava třeští a myslí si: „A kašlem na MMA – bude balet!“ A něco podobného se bude dít skoro ve všech případech.
Krátké vyjasnění rovnoprávnosti. Rovnoprávnost ve tvé situaci je, když šéf je ona a ty jsi hlavní tam, kde ti to dovolili.
Ženy, které praktikují radikální rovnocennost začínají být vzteky rudé, okamžitě jak jen uslyší náznak v řeči chlapa, že by měl být hlavním. Začínají mluvit o tom, že jestli je chlap hlavní – to je sadismus a týrání. V opačném případě je není potřebné je utvrzovat, ale musíš se teď dozvědět jak vypadá šéfování ze strany chlapa.
Ano, jestli jsi chlap, tak samostatně přijímáš rozhodnutí a taky za ně odpovídáš. Jestli uděláš chybu, tak můžeš vinit jenom sám sebe. A jestliže se rozhodnutí ukáže správným, efektivním a žena tě v tom ještě podpoří, pak bez jakýchkoli pochyb jí můžeš být jenom vděčný. Vztah, kde je lídr – to je vztah kde existuje důvěra a víra jeden k druhému.
A jak to chodí v tom tvém tak nazývaném rovnocenném, rovnoprávném, partnerském vztahu? Už se začínáte hádat ve fázi analýzy, která předchází přijetí rozhodnutí, přetahujete se lanem, každý na svou stranu. A pak, jestliže se objevuje chyba, tak začíná hledání viníka: „Já jsem ti to říkal!“, „Já jsem ti to říkala!“, Ne, já jsem tohle neříkala, já jsem myslela něco jiného!“ A i jestli náhodou v konfliktu vyhraješ, tak se ještě pohádáte kvůli tomu, kdo vlastně ve skutečnosti vyhrál a kdo je ten lepší.
Žena je ve vztahu hlavní
A víš, jak ženská verbuje chlapa do rovnoprávnosti? Začíná mluvit, něco v tom smyslu: „Ty, že se přece nechceš prosazovat za účet slabé ženy?!“ Chlap si drbe hlavu: „Ne, to asi není správné“. A žena odpovídá: „No vidíš, ty jsi taky za rovnoprávnost!“
A také chlapy zavádí do poblouznění citáty známých lidí. Někdo z nich se přizná, že doma je podpantoflák. Ale my, že nevíme jaký vztah u něj byl ve skutečnosti! Může být tak, že jeho žena je velmi milující a mírná žena. A chlap může být rozhodným, ambiciózním a bezpochyby přísným k sobě člověkem a také přísným k okolí. Já požaduji! A někdy se musím mírnit. U takových citátů může být zcela jiný smysl. Není potřeba cizí slova přenášet na své bolestivé vztahy, ve kterých se ženská dobývá práv, která jí nepatří.
Už jen návrh na to, že máte rovnoprávnost, tak to už je nerovnoprávnost ve stranu chlapa. Klíčovým argumentem holky, která má tyto rovnoprávné náhledy: libovolný druhý typ vztahu – to je hrubé potlačování práv ženy.
A to není pravda.
Samozřejmě u ženy je právo mít svůj názor, který může kdykoli vyjádřit a může být zcela opačným než tvůj, ale odporovat by ti neměla. Žena má poradní hlas, který může mít vliv na tvé konečné řešení. A samozřejmě by sis ji měl vyslechnout. A můžeš s ní situaci prodiskutovat. Ale, aby tlačila na to, že přijmeš její rozhodnutí, řešení – to je nedopustitelné.
Protože ve stabilní rodině je chlap povinen být tím chytřejším, zkušenějším než žena. To znamená on by měl být tím jehož rozhodnutí jsou lepší! Jinak ty jako chlap nebudeš v silné pozici a místo vztahu se z tebe stane pouhá hračka v rukách ženy. Než ji to přestane bavit.
Chlap je ve vztahu hlavní
Naše pozice je jednoduchá: chlap musí zvládnout dvě situace
1) Odpovídat chápání lídra
2) Vybrat si ženu, která s tím bude souhlasit a ne se kterou bude pořád na nože
A k ostatním malý příklad dialogu:
Jedna taková: „Jeden lídr ve vztahu, to je toxické. Nejdůležitější je – láska!“ Opět se znovu zapínají hloupé abstrakce místo konkretizace.
A pak ty říkáš: „Poslechni, já tak žiju, mí přátelé tak žijí, jejich ženy jsou šťastné a všechny to uspokojuje. Tobě se to nelíbí?“
Ona: „Ano, oni jsou prostě zranění z dětství a zapomněli se v minulosti! Je mi vás všech líto!“
Ty: „Ok! Jsou zranění, zapomenutí, ale mají dobrý vztah a ty ho nemáš. Rozumím tomu správně?“
Ona: „Já mám chlapy! Tolik nápadníků, sympatizantů, uchazečů, fanoušků, že si to ani nedovedeš představit!“
Ty: „Uklidni se, vše v pořádku. A o tom jak jsi šťastná se svými nápadníky lépe řekni některému dobrému psychiatrovi.“
Samozřejmě si můžeme o tom všem dělat srandu, ale ve vztahu všechny ty diskuze o rovných právech naráží na realitu. U tebe se ženskou bude velmi mnoho otázek, ve kterých kompromis je prostě nedostižitelný.
„Nechce se bavit s tvojí mámou nebo příbuznými! Nelíbí se jí tvoji kamarádi! Chci nebo nechci, abychom spolu žili. Jak by měla proběhnout svatba? Jaké jméno dát miminku? Jak ho budeme vychovávat? A chceme ještě jednoho nebo si budeme užívat života? A mám pracovat nebo se starat o děti? A s muži jak, můžu se kamarádit?“
Můžeme velmi dlouho hovořit, popisovat situace, kde kompromis s milovanou nebude fungovat. Je potřeba být velmi naivním člověkem pro to, abys svěřil svůj osud a osud svých dětí náladě ženské.
Chlapi zde obyčejně říkají: „Vždyť my jsme s ní byli jedna duše, myšlení bylo stejné, dívali jsme se jedním směrem!“
Poslechni, pozornost je třeba obracet ne na dočasnou počáteční idylku a podobnost myšlenek. První rok, dva za vás oba mluví hormony a jim věřit nelze. Soustředit se musíš na to, jak se žena chová k otázce přijetí takových nebo jiných rozhodnutí: nakolik je v této otázce stabilní a konstruktivní.
Počátek vztahu – to je jízda po rovné, prázdné silnici. A rodinný vztah – to už jsou turbulence a extrémní jízda v prudkých zatáčkách. Normálně se bude třást a budou stresy a nervy nemusí vydržet zápřah. Jestliže jsi vydržel jet na jednokolovém kole 10 metrů, tak to ještě neznamená, že to je argument pro to, že to vydržíš nonstop. Jestliže randíte několik měsíců bez hádek, tak to ještě není argumentem pro to, abyste diskutovali o rovnosti v rodinném životě.
Psychologie ženy ve vztahu
Existují ti typy případů, kdy chlapi souhlasí z rovnoprávností ve vztahu:
1) Když je chlap oslepen vášní a chtíčem. Žena – to je královna a subjekt zbožňování. Chlapík přemýšlí jenom o tom, aby jí nevystrašil. On si zkreslí svoje vnímání světa, zbaví se selského a zdravého rozumu, je připraven uvěřit tomu, že země je plochá, jestliže milovaná tohle říká. A to vše kvůli tomu, aby získal se svou vládkyní dočasnou idylu.
2) Když je chlap intelektuálně nerozvinutou osobností. On si nevšimne toho, že žena je ve chvílích přijetí osudových rozhodnutí pod vlivem chaotických emocí. Takový chlapík nevidí, jak často milovaná může měnit své názory a pozice v osudových životních otázkách. A samozřejmě si ani nevšimne, jak jeho milovaná bojuje o nadvládu ve vztahu, se kterou potom tak i tak neví co dělat.
3) Dobrý a naivní chlapík, kterého si více akční, rozhodná a sebevědomá ženská podmaní. Postupně se takový chlap převrací na pastelínu. On se stává rukojmím uvnitř takového vztahu. Krok nalevo: „Já od tebe odejdu“. Krok napravo: „Ty mně opět ponižuješ!“ A proto chlap dělá to, co mu žena říká, do té chvíle dokud od něj neodejde.
Psychologie vztahu muže a ženy
Na závěr můžeme říci, že mnoho mužů je adaptováno k životu s mámou, ale vůbec ne se ženou. Máma tě posílala za nákupem chleba do samoobsluhy a teď tě žena posílá do sámošky, abys koupil dětské potraviny. Stabilita a milost. Takového ubohého chlapíka za volant rodinného karavanu neposadíš. On místo toho, aby se cílevědomě pohyboval vpřed, tak se bude pohybovat v kruhu nebo zahne na levou kolej. Nálada je u něj proměnlivá, je nevrlý a neustále se lituje. S takovým člověkem, nevydrží ani jedna žena, ať by byla jakkoli dobrou ženou.
Proč tady o takových lidech nepíšeme? Vše je jednoduché. Infantilní člověk sám sebe nepovažuje za infantilního. I když mu to napřímo řekneš, tak s tím nebude schopen souhlasit. Nejnevděčnější lidé v naší praxi bývali tací, kteří sami sebe nazývali příliš dobrými. Chápeš o čem teď mluvíme? Je úplně zbytečné takovým lidem něco vysvětlovat.
Jestli chceš získat reálný obraz vzájemných vztahů mezi mužem a ženou a pochopit principy líderské pozice, pak ti asi články nepomůžou. Ano přečti si je informace je jich tam velmi mnoho. Ale pocit lídra ve vztahu je potřeba ucítit, prožít. A to je možné pouze přes praxi. Jestli k tomu potřebuješ pomoci pak je možné se