Totální ignor III. Rub a líc takového jednání po rozchodu
Nyní si více podrobně řekneme proč funguje distancování a nefungují aktivní jednání. A jaký vliv má distancování a ignorování.
První o čem je potřebné mluvit – distancování, ignorování všechno to se shrnuje v tom, že ty se jevíš opuštěným a tím koho odmítli. Jestliže mluvíme o vztahu samém pak to je nerovnováha. V jiných případech, kromě nerovnováhy ignorování nebude fungovat. A co to je nerovnováha? To je silná a slabá pozice. To znamená člověk v silné pozici začíná být unavený ze tvé společnosti, tebe začíná být příliš mnoho a ty začínáš být příliš dotěrným.
Fráze: „Chci se s tebou rozejít“ – to je finále. To je chvíle kdy ti říkají, já už nemůžu, to je konec! Už se nemůžu od tebe oddalovat, nemůžu, nejsem s tebou ráda. A proto se chci rozejít. Sám rozchod nic nemění v psychologickém poli člověka. Když ti člověk říká o rozchodu pak u něj se to neděje cvaknutím, nebo lusknutím. Ty nemizíš z jeho paměti, on tě rychle nezapomíná. Takové nebývá. Ne. A nemění se absolutně nic.
Tebe vidět nechtěli, udál se rozchod a tak i všechno zůstalo. Jestliže jsi byl člověku potřebný, jestli on za tebou běhal a najednou se s tebou rozešel – pak také všechno zůstává tím samým. Ty jsi mu tím stejným způsobem potřebný a on tak i stejně o tobě přemýšlí. A proto si není potřeba myslet, že sám rozchod cokoli mění. A nyní více podrobně o tom co si myslí člověk se kterým jsi v nerovnováze a který se najednou rozhodl s tebou rozejít. Jaké cítí emoce?
Rozchod to není lusknutí prsty. K němu lidé směřují. Po určitou dobu jsi mohl pozorovat ochlazení. To znamená, že pozornost člověka se přepnula z tebe na něco jiného. Na jiný zdroj, na jiného člověka, ty jsi vnímal, že se k tobě začali chovat jinak. A nyní vidíš, že vztah už vůbec neexistuje.
Proč člověk neodchází ve chvíli, kdy začíná přepínat svojí pozornost?
Protože je s tebou spojený určitý příběh. Druhý člověk chápe, že ho miluješ. Když nastupuje ochlazení, tak jsi nejspíš projevil zvýšenou pozornost ke druhému. Tím, že demonstruješ pozornost k druhému člověku, tak ty mu ukazuješ, že jsi mu potřebný.
A jaké, že emoce se v takovou chvíli formují u druhého člověka?
Tvá vůle se začíná podřizovat druhému člověku. To znamená jestliže ti dívka v něčem vyjde vstříc, tak jsi neuvěřitelně šťastný. Jestliže dělá krok směrem od tebe tak jsi nesmírně zoufalý. Strádáš a prožíváš. A toto strádání a prožívání řídí druhý člověk. A to znamená, že on se za tebe začíná cítit odpovědným. Hodně. Mega odpovědnost. Když tě vidí, pak on cítí, že on sám se pro tebe jeví zdrojem štěstí a nebo zoufalství. Ne tvůj vlastní život, ne tvá práce, ne tvé zdroje, ale on sám konkrétní člověk. Od mega odpovědnosti lidé utíkají ze všech sil, všemi způsoby. 95% lidí nechce nést mega odpovědnost.
A díky tomu, když zůstává spolu s tebou začíná narůstat přání odejít. Jak se to projevuje? Partnerka na tvé – já tě miluji z posledních sil odpovídá: Já tebe také.“ Ale už po tom netouží, už tak nepřemýšlí. A pokaždé když ti odpovídá – já tebe také, pokaždé když vidí tvé věrné psí oči, tak u ní vzniká pocit viny. A to kvůli tomu k čemu to vše směřuje, k tomu co se brzy stane, k čemu dojde. Tedy k rozchodu. Jestliže hovoříme o pocitu viny spolu s odpovědností pak to jsou ty dva pocity, které jí nedovolují v tobě vidět člověka. Tebe vidí jako mozko žrouta – amébu, nebo závislého živočicha, pejska, který je bez člověka ztracen a zemře. Když už člověk nemá dostatek sil, aby ti vycházel vstříc, pak se zastavuje a pak začíná dávat zpátečku. Když ho začneš následovat nebo pronásledovat pak člověk odchází. Oddaluje se. Oddaluje se od tebe, od svého pocitu mega odpovědnosti. Od svého pocitu viny. A ve chvíli, kdy už není kam ustoupit, kam se schovat tak se člověk obrací a začíná útočit. To znamená, že ti už verbálně začíná říkat: „Nechci tě vidět, nechci se s tebou setkávat, já tě nepotřebuji! Nech mně na pokoji!“Po nějakou dobu ti to člověk dával na vědomí svým chováním, ale ty jsi to nechápal a proto jsi vyvíjel větší a větší nátlak. (Nechci, abys mně znásilňoval a pak budeš hodný kluk). Nátlak nezahrnuje touhu po tobě, To se vylučuje.
A rozchod – co to znamená pro druhého, aby pochopil a znovu uviděl v tobě člověka? Takového jak tě viděl na začátku?
Odstranit pocit mega odpovědnosti a odstranit pocit viny. Tyto dva pocity brání druhému.
Jak se to děje?
Vzniká oddálení, ale pocit mega odpovědnosti zůstává a proto po nějaké době se člověk chce dozvědět jak se máš, jestli jsi neumřel a jestli si nebude muset poznamenat mínusové body ve svou karmu. V takovou chvíli se objevuje.
A proč není třeba v tuto chvíli člověku odpovídat? Proč je potřeba ho v tuto chvíli ignorovat? Protože mega odpovědnost člověka se redukuje k tomu, že žena chápe, že ty jí potřebuješ a to velmi. A jestliže jí v takovou chvíli neodpovídáš pak s každou nezodpovězenou zprávou, nebo nereakcí dáváš člověku na vědomí, že jsi odpovědný sám za sebe, samostatný člověk a že není potřeba cítit tuto mega odpovědnost. Pocit viny při chybějících reakcí mizí také. A proč? Protože dívka vnímá jedno – já jsem ho kontaktovala a on nereagoval. To znamená – já jsem ho opustila, ale já s ním chci komunikovat. To on mi neodpovídá! A tedy mizí pocit viny za tebe a mega odpovědnost.
To znamená vidí v tobě samostatného člověka, který se spoléhá sám na sebe. A co se objevuje v takový okamžik? Objevuje se respekt k tobě. Spolu se zájmem o tvou osobnost se objevuje i respekt. A proč? Protože máš sebeúctu. Stačí aspoň gram. V tuto chvíli tě začínají vidět tak, jak tě viděli dříve. To znamená, že zájem k tobě se zvyšuje. A co cítí druhý člověk? Začíná pociťovat disonanci. Neporozumění. To znamená – já odcházím a už nikdy ho nechci vidět. Ale nyní chci, ale nemůžu. A to vyvolává určité myšlenky. A každá myšlenka o tobě, která je bez tvého nátlaku zvyšuje tvojí významnost pro druhého. V libovolné situaci s libovolným subjektem. Tak se to přesně děje. Když jsi si všiml nějakého auta a neznáš jeho značku a model pak ho třeba začneš vyhledávat. Každá myšlenka na to auto, které se ti zalíbilo zvyšuje významnost toho auta. Spontánní myšlenky bez nátlaku.
Ale jestliže tě začínají přesvědčovat- ve chvíli kdy přemýšlíš o úplně něčem jiném, že to konkrétní auto ty velmi nutně potřebuješ, pak se začneš snažit tomu všemu vyhnout, zmizet. A proto přesně zde jsou velmi důležité myšlenky bez nátlaku.
A jestliže ty navzdory tomu se člověku vnucuješ, jestliže ho pronásledujeteš, jestliže se pokoušíš zůstat v jeho blízkosti v roli čehokoli pak tento nátlak během sekundy, během hodiny, nebo každodenně způsobuje to, že se ti budou vyhýbat!
Závěrem je třeba říci jedno – mnozí za ignorováním vidí manipulaci, provokaci, tvrdost ve vztahu ke druhému člověku. Ono samo po sobě slovo ignorování zní velmi negativně. Ale! V mnohých rozchodech a to zejména v rozchodech díky nerovnováze, silné a slabé pozici, velmi silná a velmi slabá pozice, tak ignorování je to co je pro tebe i pro druhého člověka potřeba. Aby se na tebe začal dívat jinak. To není manipulace, která donutí člověka strádat. Skutečně ve výsledku on může trpět. Ale kvůli čemu? Protože ty ho ignoruješ a nebo proto, že tvá významnost vyrostla dostatečně vysoko. A zde už je to problém druhého člověka. Vždyť on tě odmítl. Není potřeba se vidět jako vítěz, který se bude ve finále radovat z toho, že člověk, který ho opustil bude trošičku trpět. A myslet si, že je silnějším. Tebe, přece odmítli a přímo ty se budeš muset dávat dohromady kousek po kousku. A proto, aby ses dal dohromady budeš muset vybudovat bariéry od druhého člověka.