Právo na emoce : pravda-li, že je nezbytné všechny emoce vyjádřit
You must be logged in to view this content.Mnozí psychologové jak papoušci z jednoho bidélka opakují pravidlo: „Neboj se vyrážet své emoce.“
Strach z vyražení emocí – podle jejich názoru se buď objevil sám o sobě, nebo se objevil v dětství a pokračoval do dospělosti a nebo se ještě jak si objevil. Současně popisují negativní následky potlačování emocí.
Tento pohled je zcela egoistický a ukazuje na problémy s hranicemi u psychologů, kteří popularizují toto pravidlo.
Pravidlo „vždy vyrazit emoce“ nejčastěji přivádí k osamocení, což se stává problémem, od které je možné se zbavit, jestliže budeš kontrolovat své emoce, což následně často přivádí k negativním následkům díky potlačování emocí.
Děje se tak proto, že ve většině případů strach vyrazit emoce nevzniká na prázdném místě. Ten může vzniknout i v dětství, ale postupně a přece jen emoce se vyjadřují člověkem … a on si všímá, že to není úplně špatný nápad.
Ukazuje se, že okolí se líbí jeho emoce a proto se vytvářejí nová neuronová spojení a problém mizí sám – stačí jen začít z něčeho malého.
Horší je když člověk demonstruje emoce a vždy je z toho jeden výsledek a to ztráty. V takovém případě vzniká obranná reakce, která i brání emoce vyjádřit (strach). Potlačování emocí samozřejmě škodí, ale vztah s okolím se alespoň jak to udržuje.
Jestliže takovému člověku dají „volný lístek“ na projevování libovolných emocí – pak se kupí negativní emoce a objevuje se permanentní stres. Objevuje se on díky tomu, že větší část emocí se ukazuje nebýt v hranicích.
Emoce vyvíjejí tlak na společníka a on ztrácí motivaci ke komunikaci, čímž i vytváří stres u samého člověka. Psycholog vysvětluje, že společník prostě nemá zájem a proto je i dobré že odešel. Problém je v tom, že i jiní mizí a s těmi kdo zůstal – vztah se jasně bortí.
Nu a tak se i stává, že budovat vztah je možné jen v tom případě, když nemůžeš otevřeně vyjadřovat emoce, ale k čemu je ti takový vztah, kde je potřeba něco skrývat. Možné je-li takový vztah nazvat důvěrným?
Emoce bývají v hranicích a ne „v hranicích“. Ti lidé jejichž emoce jsou v hranicích – mohou vyjadřovat absolutně vše co pocítili. Takového člověka nebudou urážet ti lidé, kteří ho neocenili. Takový člověk nebude cítit zlost, protože ve vztahu k němu na něm nezávisí. On se nepokouší získat cizí a proto se i neuráží kvůli odmítnutí.
Takové emoce těmto lidem nijak neškodí. I možno říci více – ony pomáhají a zakládají pocit života, protože emoce mimo jejich hranic neexistují. Takovému člověku není potřebná rada psychologa, protože jeho emoce nejsou blokované strachem, protože nezískává ztráty kvůli zvýšené emocionálnosti.
Zcela jiný příběh je takový, když se tvé emoce nevejdou do hranic. Ty se na lidi urážíš, kterým jsi lhostejný/á. Tobě něco neřeknou a ty se kvůli tomu zlobíš. Něco nedají a ty stejně vytrvale vyžaduješ a zlobíš se kvůli chybějícímu výsledku.
Nu i tak se stává, že pro tebe bude lepší filtrovat všechny tvé emoce a v žádném případě je všechny nevyjadřovat. A z toho plyne neustálý nátlak a pro tebe jen ztráty. Od tebe se odvracejí, oddalují se a s tebou se rozcházejí kvůli tvým emocím.
„Neboj se vyjadřovat emoce“ – červené tlačítko, které zapíná proces rozrušení všech dříve vybudovaných spojení.
Předpokládejme, že ty letíš na dovolenou se svojí/m mladým/ou krasavicí/cem , ale vedle sebe místa nejsou, ale za to ty si všimneš mladé ženy, pro kterou by nebyl problém vyměnit si s vámi místa, abys jsi si mohla společně užít přelet na hrudi Davida. A ty zcela skromně a
zdvořile poprosíš a žena ti odpoví: „Ne. Já nechci sedět na tom místě.“
Sám, jeden člověk by to pochopil, že vlastnická práva na toto místo jsou u druhého člověka a on ti nechce ustoupit a proto ty s Davidem nebudete sedět vedle sebe. Problém spočívá v tom, že jeden člověk – to nejsi ty.
Ty považuješ ubohou ženskou za agresora, která dělá atentát na tvé štěstí i když poptávka je u tebe a všechny práva jsou také u ní. Objevuje se silná zlost a včera ty jsi byl/a u Anny – psychologa a ona ti jasně vysvětlila, že tvé emoce – to je dárek od Pána Boha.
Tak i bývá, že u člověka s dobrými hranicemi by ani zlost nezačala, nevznikla. A u tebe vzniká. On by jednoduše řekl: „dobrá, promiň, že jsem tě rušil“ a v klidu se odebral na své místo. V té chvíli z tebe vybuchují všichni tvoji démoni a jestliže to je první seznámení Davida s něčím takovým – je velká pravděpodobnost, že bude i poslední.
– A proč vy mně tak odpovídáte? Já prostě chci se svým přítelem letět a vy tu sama sedíte. Co je vám tak zatěžko?
-Ano mně je to zatěžko. Budu sedět zde.
– A proč je vám složité si prostě přesednout nebo je to všechno o principu?
– Už jsem si sedla a to je mé místo.
– Já jsem vás normálně poprosila si přesednout, co je s vámi, sebrala byste se a přesedla.
– já si nebudu přesedávat. Dívejte za vámi už čekají lidé.
– Ááá mně je to jedno, na co vy mně tady upozorňujete. Lidi počkají.
To je jednoduchá vizualizace v případě, že je u spolu diskutujícího s hranicemi vše v pořádku. Představ si, co by se stalo jestliže by tam seděla jakási tetička s podobnými manýry. A bývá i tak, že spolucestující se začínají do toho všeho zatahovat. Ve finále David se stydí, že odjel na dovolenou s takovou megerou, ty jsi naštvaná, pasažéři nespokojení, stevardky se na tebe dívají naštvanými pohledy a spoludiskutující je bez nálady.
Nu a to je to v co se obrací emoce člověka se špatnými hranicemi. To prakticky vždy přivádí ke konfliktům. Mnohé například „naštvává“ když si nevážíš neznámého a který tě také asi poté si nebude vážit tebe. Místo toho, abys mu přiznal podobné právo a proignorovat to začíná se konflikt.
Jestliže si neustále pleteš svou teritorii za cizí pak rada vyrazit emoce – to je pro tebe špatná rada. Ty bys měl/a naopak častěji držet „hubu“. Mnozí si myslí, že tvá emocionalita a vznětlivost tě bude doprovázet vždy.
Ve skutečnosti – je prostě nezbytné, abys pracoval/a nad svými hranicemi. Ze začátku musíš oddělovat dobré emoce od špatných (mimo hranic). Dobré – emoce v hranicích, jestliže ty s nimi nepožaduješ něco, nebo nežádáš. Takové je možné a třeba projevovat a špatné emoce si zapisuješ a pokoušíš se najít příčinu.
Když pochopíš důvod špatných emocí – pak budeš pracovat nad respektováním k cizí vůli nebo s vlastní iluzí velikášství i když může být s objektivní interpretací toho co se dělo ve vztazích. A pak si začneš všímat, že emoce začínají vznikat pouze dobré.
Rozhořčení může být dobrou emocí jestliže je v hranicích. Hněv v hranicích může vypadat překrásným, tvé slzy i takovými mohou být. Naopak tvá radost může být špatnou emocí, tak jak vášeň, smích.
Pokus se identifikovat svojí reálnou významnost pro tvého spolu diskutujícího, kontext situace, možnost získat to co chceš bez postranní pomoci a dovolení. Identifikuj přání, které vychází mimo rámec možností.
Pro příklad: ty cítíš zlost, když navštěvuješ doktora „jen se zeptat“ a tobě odpovídají, že je třeba čekat ve frontě a nepustí tě dřív. V principu zlost by se neměla objevit, jestliže respektuješ vůli druhých lidí a nemyslíš si, že jsi výše. Pro tebe by bylo dobré se dívat na okolí ne svrchu a z rovnosti. Považovat je za lidi a ne tak jak nyní.
Nebo může být, že ty voláš matce svého vyvoleného proto, abys pomluvila jejího syna. Ty přeoceňuješ svojí významnost pro jeho mámu, myslíš si, že je více významnou než významnost syna. Současně nerespektuješ její právo na účast v užitečném dialogu a proto ji i zatěžuješ svými nesmysly. Jestliže by sis myslel/a, že každý člověk má právo získat užitek z komunikace – pak by jsi okamžitě přestal/a polévat svůj okruh svým negativizmem.
Na konzultaci je možné se přihlásit zde.
Související články:
Vysvětlení, proč bys ve vztahu neměl/a poslouchat partnera
Jak přání kontrolovat ničí vztahy
Co je možné a co ne ve vztahu? Na co máš právo, aby se vztah zlepšil?
O významnosti ve vztahu, hladu po lásce a mylném vnímání
Jak se manželství stává peklem, místo ráje
Stres a jak s ním bojovat a zvládnout jej
Žena je hysterička? Hysterka každým coulem? Žena manipuluje? Konflikty se ženou?
You must be logged in to view this content.