Jak partner, který se nechá milovat garantuje rozchod?
Velmi často iluze velikášství přivádí k myšlenkám o tom, že porozumět lidem kolem sebe je velmi jednoduché. Jeden je násilnický a druhá je mrcha. Pavel je zlý a Míša je hodná. Tento chlap je neseriózní a tenhle seriozní a rodinný.
Často bývá, že lidé už dávno rozdělili všechny své partnery do skupin a každé skupině přidělili vlastní nálepku. Zdá se, jestliže Vláďa nechce manželství – že není určen pro rodinný život. Jestli Dana uráží a příležitostně rozbíjí talíře – pak je hysterka, jakých je málo.
Ve výsledku vzniká přesvědčení, že Vláďa se nikdy neožení a Dana bude vyjídat mozek všem svým souputníkům. Alena bude vždy nevěrná a Roman se ke všem bude chovat dostatečně lehkomyslně. Aleš je velmi nudný a prakticky vždy bude mlčet s nezúčastněným pohledem a Táňa je velmi skromná a k dosažení intima s ní je potřeba rok dvoření.
Lidé se dělí na skupiny a ty skupiny na podskupiny a ty podskupiny se dělí na další podskupiny více jemnější.
Například: manžel si najde milenku. První dojem: manžel je nevěrný a to znamená odporný a zavrženíhodný člověk.
Globální skupina – špatný, podskupina – nevěrník.
Problémy s dělením začínají, když si všimneš, že skromná Táňa, která ti rok nedala se oddala náhodnému známému na toaletě klubu. Nudný Aleš z jakéhosi důvodu ve společnosti kamarádů není vůbec nudný a Alena je už 10 let vdaná a nespěchá svému muži zahýbat.
Samozřejmě se ti může zdát, že Táňa hodně vypila, Aleš se prostě a jednoduše z nějakého důvodu naparuje a Alena doslova zítra je připravena zahnout. Čas běží – Táňa příležitostně spí s různými muži, Aleš se neustále nachází v centru pozornosti a Alena pořád nemůže najít nikoho s kým by mohla zahnout.
Důvody podobných změn už dávno popsal Dean Delis: jeden partner miluje více (to znamená více se „emociálně vkládá“ ve vztah) než milují jeho. A čím více lásky chce, tím méně je druhá strana ochotna jí projevit.
Důvod proč se vztah stává „toxickým“, „zneužívajícím“, „násilnickým“ – nerovnováha. Jestliže patříš mezi lidi, který dělí lidi na dobré a zlé – pro tebe by nebylo špatné to pochopit.
Libovolný člověk, který se dostane do nerovnováhy – se pro tebe 100% stane toxickým násilníkem. Absolutně není důležité co je to za člověka a s jakými vlastnostmi je z počátku obdařen. Jeho partner bude vidět monstrum.
Tento efekt je někdy nazýván jako – „sňali všechny masky“. Místo anděla se kterým jsi se setkával dva roky je nyní převtělený ďábel a proto se zdá, že jako by člověk speciálně skrýval svojí skutečnou podstatu, aby tě v sobě vmiloval a poté přestal hrát a ukázal svůj skutečný charakter.
Sám charakter je velmi silně svázán s nerovnováhou. Například silná pozice ve vztahu vždy mění charakter člověka na diametrálně opačný. Byl štědrý – stal lakomým, byl hodný – stal zlým, byl aktivním – začal se stranit.
Když vztah jen začíná, tak prakticky není nasycen stresem. Málo co víš o partnerovi, tak jak on o tobě. Sbližuješ se a s tebou se sbližují přičemž ty zatím nemůžeš odhadnout rychlost sblížení partnera a srovnat jí se svojí. Zdá se, že vše se děje přibližně tak jak by se mělo dít.
Představ si takovou situaci: po dvouproudé silnici se v jednom směru pohybují dvě auta. Jeden s rychlostí 100 km/h a druhý se 110 km/h. Na první dojem se pohybují stejnou rychlostí. Rozlišit rozdíl je možné pouze v delším časovém úseku, ale ne okamžitě.
Po hodině bude jeden z automobilů o 10 kilometrů dále než druhý. Tak je to i ve vztahu. V určitou chvíli je zřetelně viditelný rozdíl v rychlosti. Objevují se „zvonečky“, které mluví o tom, že už jsi na 10/20/50 kilometrů blíže k závislosti nežli tvůj partner.
A to i vyvolává stres v poli vztahu. Ty cítíš, že jsi na partnerovi závislý/á silněji než on závisí na tobě. Dokud není rozdíl veliký, tak se ti zdá, že partner by měl zrychlit nebo tě utvrdit v tom, že zrychlí později, ale čas letí a ty se pak podíváš do zpětného zrcátka a pochopíš, že partner zaostává.
Ve vztahu se pokoušíš žádat o zrychlení, pokoušíš se převzít řízení auta partnera, vzýváš k logice a tak dále. Děláš to kvůli stresu, který se objevil ve vztahu. Když je stresu ještě málo a partner je pozadu jen trochu – ty na něj tlačíš a nepřemýšlíš o následcích. Partner začíná cítit podráždění.
Všimni si, ze začátku se v poli tvého vztahu objevil stres a nyní agrese i podráždění partnera. Tvůj stres sám po sobě nepřivádí k objevení podráždění a agrese u partnera, no ale projevy toho stresu – ano. Když je stres neveliký, tak se ti zdá, že partner tě sám chce zbavit stresu, o čemž ti často i říká.
Příčina je dostatečně jednoduchá – stres se objevil a podráždění v poli vztahu ještě ne a proto partner chce cosi udělat, aby tě zbavil stresu. To je jeho skutečné přání, ale on ještě neví co ho čeká. V jeho obrazu světa se pomoc ve zbavení se od stresu dělá bez zrychlení, ale ty se mu pokoušíš vtlouci do hlavy, že tobě je potřeba zrychlení.
On se pokouší ukázat, že ty můžeš zpomalit a jet na jeho rychlosti, ale oba shodně nechápou, že na rozdíl od jízdy za volantem auta, rychlost pohybu ve vztahu se určuje významností partnera. Jestliže je vysoká – ty doslova odmítáš brzdit nebo si ani nevšimneš takové možnosti.
Partner ve tvém jednání vidí násilí nad jeho osobností a proto i odpovídá jednáním, které se i nacházejí ve spektru mezi pasivitou a zuřivostí. Tobě se zdá, že pokus zrychlit člověka ignorováním jeho přání – není násilí, ale s tebou mohou podiskutovat oběti stalkerů a maniaků.
Podráždění, odstranění a bezcitnost partnera považuješ za násilí a partner jako obranu od tvého násilnictví. Nu jaké zajímavé události se začínají rozvíjet na poli vašeho vztahu. Ty se považuješ za anděla a druhého považuješ za monstrum. Monstrum považuje sebe za anděla a monstrem vidí – už se sám můžeš dovtípit koho.
Oba partneři mají v určitém smyslu pravdu a proto nebude žádný užitek z hledání viníků, ale do tohoto chápání je ještě třeba dospět. Klasické schéma v této situaci vypadá jinak – člověk hledá o koho by se mohl opřít tak, aby se ještě utvrdil v pravdivosti svých myšlenek. Chlap nachází oporu v kamarádech a ženy své kroužky zájmů a začínají tam rozebírat své příběhy se stejně „zainteresovanými“ oběťmi.
Nejrychlejší partner i když se pohybuje velikou rychlostí, se zdá být slabým, tak jak se s šílenou rychlostí pohybuje ve stranu závislosti. Pomalý partner – se zdá být silným, protože zaostává, při zachování samostatnosti a nezávislosti. Slabý partner cítí neustálý stres a proto je i vynucen neustále lézt k partnerovi, pokoušejíc se vyvolat zrychlení a ve finále zbavit sebe od stresu.
Silný partner se i proto pohybuje s menší rychlostí, že necítí přání sbližovat se silněji nebo rychleji. A přesně proto se nezamýšlí o tom, že by měl snížit stres slabého s pomocí vlastního stresu. Vždyť to by nebylo čestné – stres od něčeho vznikl u partnera a nyní mne žádají, abych já zbavil od stresu, i když já jsem ho nevyvolal.
Jestliže se nacházíš v podobném příběhu, pak musíš vidět nakolik různě je interpretován partnery. Tobě se zdá, že není nic složitého v tom, aby trochu zrychlil. Partneru se zdá, že zrychlení, které není podmíněné růstem významnosti – násilí nad osobností.
Ty už se díváš do zpětného zrcátka a neustále se bojíš, že v něm svého partnera neuvidíš. Ty jsi poodjel dále a proto partner může zahnout na libovolné křižovatce. A to i nutí neustále koukat do toho zrcátka a oceňovat všechny varianty a neustálé myšlenky o partnerovi tě jen zrychlují.
Tak jak máte mezi sebou vztah, tak si nemůžeš představit, že partner není zainteresován v rozvoji vztahu a proto jsi vynucen vnímat vzájemnou lásku včetně nízké rychlosti partnera. Tak i vznikají iluze – v pokusech vecpat tam to, co je nenacpatelné.
Podívej stres se materializuje v činech, protože zpočátku chybí strach, protože partner se opožďuje pouze málo. Zdá se, že jej je potřeba prostě maličko povzbudit a nasměrovat potřebným směrem.
Takové jednání syntetizuje podráždění a agresi. Podráždění snižuje rychlost partnera a snížení rychlosti vyvolává růst iluzí, aby nebyl cítit stres. Růst iluzí mluví o silné lásce partnera a „silná láska partnera“ syntetizuje jednání, které by udělalo radost zamilovanému.
Ale zamilovaný, jak se ukazuje není natolik zamilovaným a proto taková jednání jej rozčilují a dráždí silněji. Čím více je člověk podrážděný, tím silnější musí být iluze jeho lásky, aby vztah pokračoval.
Čím silnější iluze lásky, tím více nátlaku od slabého partnera. Čím více nátlaku, tím silnější agrese a podráždění.
Nerovnováha pracuje na rozrušení vztahu. V každé nové zatáčce, šance na konečné rozbití vztahu rostou. Jeden se stává podobným na podlahovou rohožku, přesvědčený o bezpodmínečné lásce druhého. Druhý se převrací v násilníka, narcise, psychopata a toxíka.
Po míře rozvoje nerovnováhy, její zastavení se stává čím dál více složitou, tak jak vše co probíhá ve vztahu se podobá uragánu, který periodicky zesiluje a odnáší partnery na různé strany.
Jediné co ti pomůže – tvůj vlastní intelekt. Tvým úkolem je přivést ho do nerušeného stavu. Z počátku se podívejte na vliv stresu na závislost na člověku. Stres vyvolává iluze a iluze dovolují pěstovat významnost člověka. Jestliže považuješ lhostejného člověka zamilovaným – ty na něj vždy tlačíš. Svým jednáním, chováním, chůzí a mimikou tvé tvářičky.
Jako odpověď na nátlak partner reaguje agresí a agrese posiluje tvůj stres, což ve svém následku přivede k růstu iluzí a dalšímu nátlaku. Jestliže s tím nebudeš nic dělat, pak se nikdy nedostaneš z této situace. Když v ní budeš pasivně přebývat, tak jen budeš posilovat nerovnováhu.
Tvůj partner najednou nezrychlí a nepochopí, že je potřeba pohybovat se rychleji, vždyť jeho agrese je přivázána ke tvému jednání a tvé jednání – na iluzích. On se bohužel bude stávat čím dál tím víc agresivním.
Jestliže u tvého partnera vyvoláváš silnou agresi, ale uragán nerovnováhy nezničí do konce váš vztah – pak to znamená, že partnera něco drží vedle tebe. Ty jsi mu něčím užitečný, nebo v něčem na tobě závisí. Jemu je s tebou nepříjemně (on tě nyní nemiluje nebo miluje, ale ne silně), ale existuje ještě něco. Může být, že on nevěří, že ho ještě někdo někdy bude tak milovat, možná rozumem chápe, že nejsi špatná varianta, možná nemá kde bydlet, možná je bydlení pohodlně vybaveno, možná něco jiného.
Tebe brzdí pocit bolesti v hrudi. Ty miluješ toho člověka. Tobě se zdá, že jste spolu šťastní, ale jestliže jste šťastní – proč neustále cítíš stres a pokoušíš se vybalancovat situaci? Něco dostáváš, ale ty chceš dostávat mnohem více.
Tobě se zdá, že když dostaneš více – ty se uklidníš a přestaneš cítit stres. Ztišuješ se pouze tehdy, když už tě skoro opustili. Začínáš si myslet, že rohožka v předsíni – není až tak špatná role. V této chvíli přiznáš svou neadekvátnost a slibuješ změnit své chování, ale pak znovu slíbené porušuješ. Fakticky příměří tě ne na dlouho zbaví stresu, tak jak dává garanci tvé významnosti.
Po vší té neadekvátnosti a hysterii ti partner odpustil. Není-liž toto ta nejvážnější garance jeho lásky? Problém je, že od takového usmíření se nic nezmění – vztah se stává pouze horším a pociťovat to začneš už prakticky zítra.
Není možné nijak partnerovi říci o nerovnováze a donutit ho jednat tak, aby nerovnováhu minimalizoval. Jestliže je partner slabý – on se vždy bude snažit zlepšit se, změnit se, ale jemu se to nikdy nebude dařit vždyť on se vždy bude snažit zbavit se stresu s pomocí nátlaku. Silný partner vždy bude urážet a ponižovat slabého.
Slabému partneru se zdá, že stres přinesl do jeho života partner a proto vlastní akce se zdají být spíše obranné. Silnému partneru se bude zdát, že na něj napadá slabý a on se pouze brání.
Agrese – projev, který prolomil bariéry člověka a vylil to nejhorší z nejhorších co v něm je. Jestliže slabý může vyvolat agresi u silného, tak ten bude cítit vinu za svou agresi a zuřivost. Poté jak jen uvidíš agresi partnera – ty okamžitě přestaneš prosazovat svá práva a silný partner před sebou uvidí zcela adekvátního člověka, což před ním ještě silněji zveličuje jeho vinu.
Proto se objevují usmíření a dále se vše opakuje dokola. Čím více takových koleček pár prochází – tím silněji silný partner připomíná násilníka a psychopata, i když ve skutečnosti – to je jen a pouze výrazná nerovnováha.
Zlikvidovat tuto nerovnováha pomocí útěku ze vztahu teoreticky může každý z partnerů. Silný by se neměl řídit pocity viny a slabý by se neměl nechat vést vlastní závislostí. V teorii jednoduché a v praxi složité.
Pracovat nad nerovnováhou může pouze slabý partner, protože silný partner o tuto práci nestojí. Jak jen se ti podaří snížit nátlak, zvládnout svůj stres a nenechat se vést závislostí – nejspíše vztah začne připomínat rovnováhu.
Obvykle slabý kvůli vlastním iluzím nechápe, že on musí nad něčím zapracovat, vždyť stres do jeho života „přinesl“ partner a proto i požaduje cosi, odkazy posílá na články a podcasty a vše se míjí účinkem.
Ten, že samý nátlak, pouze pohled ze strany.