Žárlivost ve vztahu
Mnoho lidí si myslí to, že aby byl vztah v rovnováze, oba lidé musí znát a přijímat tuto informaci a jinak v opačném případě – jeden bude neustále narušovat hranice a prohýbat druhého.
Co je žárlivost
Emoce, které se projevují nezdravým lpěním na druhé osobě díky zvýšenému strachu její ztráty. Může jít o emoce typu hněvu, méněcennosti, deprese, sebelítosti, kterými člověk vyjadřuje pocit vlastní nedostatečnosti vůči druhému.
Nejčastěji bývají takové myšlenky spojeny s otázkou žárlivosti druhého člověka, která tě nutila odmítat tvé přátele a tvých přítelkyň, práci, komunikaci s rodinou a tak dále.
A vždyť skutečně – projev žárlivosti mnozí lidé přirovnávají k nátlaku. V některých případech – ano je to tak. Ale ne ve všech.
Zdá se, že žárlivec – „násilník“ útočí na tvé hranice, zlostně je narušuje, ale přitom jeho významnost roste a zde se mluví o tom, že hranice nelze narušovat, vždyť to způsobuje snižování významnosti… Jak ve výsledku svázat „násilníka“ – žárlivce a významnost, která vyrostla?
Jestliže hovoříme o tyranech, násilnících a narcisech pak mnoho lidí si myslí, že tito lidé jsou obdaření jakousi super silou, která jim dovoluje dělat jim vše to, co se jim zachce, obcházejíc jakékoli zákony gravitace.
V tom je i tvůj problém – tobě se zdá, že oni na tebe útočí, i když hranice oni nenarušují. Odděleně existují situace, kde ty sám/a jsi žárlil/a na člověka stávajíc se dotěrnou a dusící bytostí. Otázka je jednoduchá – v čem je rozdíl mezi člověkem, který vybudoval svojí významnost s pomocí žárlivosti a člověkem, který ji právě teď ztratil.
Tvé emoce – to jsou tvé emoce a k tvé významnosti nemají žádný vztah. Všechno leží v hranicích – umíš-li je uvidět, tak to znamená, že můžeš využít i žárlivost a vytí ve svůj prospěch. Neumíš-li pak budeš jednat vždy nahodile a od toho pouze ztrácet.
Nechceš-li se učit – pak se raději žárlivosti nedotýkej.
A co dělá „násilník – žárlivec“? On říká: „Co to je za Jirku, který ti píše – zablokuj ho“. Projevuje-li chlap žárlivost? Projevuje. Mnohým ženám se zdá, že chlap hrubě narušuje jejich hranice, ale v odpověď začínají objasňovat a ospravedlňovat se.
Objasňovat a ospravedlňovat se je možné, když tě nachytali v cizím bytě uprostřed noci. Takovou odpovědí žena ukazuje, že právo na její život náleží chlapovi a také na prostranství, teritoria, která se považuje za společnou a na kterou chlap má vliv. Formálně chlap nenarušuje hranice, i když ze strany to přesně tak může vypadat.
Pokus se pochopit – každá žena může chlapovi odpovědět a říci, že se nezajímá o muže, který přilézají řídit její život. A co ve výsledku udělá tyran – násilník? Nic.
On buď může odejít nebo se pokoušet ukazovat všemi způsoby svou antipatii ke kolegovi Jirkovi. Vidíš nakolik odpověď ženy zahrnuje tu žárlivost, která přivádí k pádu jeho významnosti? Chlap může poté vyvolávat záchvaty vzteku, plakat, požadovat nebo prosit – výsledek je pouze jeden. Od takové žárlivosti se bude významnost velikého násilníka a tyrana jenom snižovat.
Ale v případě kdy se žena začíná ospravedlňovat nebo vyjasňovat – pak formálně ukazuje, že dělá něco špatného na teritorii, která patří chlapovi. Jestli z počátku potřebnost ve vztahu s tím chlapem je velmi vysoká a žena se začne hašteřit – chlap odejde, buď si jistá. A žena za tím chlapem poběží, bude se ospravedlňovat a prosit, aby se zastavil, vrátil se a bude souhlasit se všemi podmínkami, jen aby se vyhnula takovému nepříjemnému rozvíření situace.
Násilník se stává takovým pouze tím, že nijak nedrží svojí oběť při sobě. On říká podmínky se kterými oběť může nesouhlasit, na což „násilník“ reaguje adekvátní linií chování. On se otáčí a odchází nemajíc ani maličkého přání přesvědčovat člověka.
A díky tomu se obyčejný žárlivec stává tyranem a násilníkem. Díky tomu, že on vůbec žádný nátlak neprovádí. Samotný nátlak je až druhým krokem poté jak žárlivec postavil své podmínky a druhý je odmítl. A začínají se pokusy přesvědčit, nátlak na lítost a tak dále.
Nevnímají chlapa – násilníka jako agresora, ale naopak vidí v něm fontánu štěstí. Často popisujeme proces při kterém člověk zavírá své hranice od agresora. To se bude dít vždy, pokud je člověk agresor, ale tento člověk není agresorem, a co víc on je velmi potřebný té ženě a proto ona otevírá stále více teritorii, kterou ustupuje chlapovi.
Opačná situace – chlap s příznaky násilníka a tyrana, ale se závislostí. Přestává být velikášským, sebevědomým a silným – on se roztéká, stávajíc se protivnou, mazlavou masou.
Takový za začátku vymezuje podmínky, získává odmítnutí nebo vizualizaci hranic potenciální oběti. Jeho napadení odrážejí, ale závislost oběti je vysoká. A zejména kvůli tomu se pokouší uklidnit, sebrat síly a uskutečnit pokus o ultimátum ještě jednou. V takovém období začíná libovolně protlačovat svůj úhel pohledu – vstupujíc do prostoru, kterou „oběť“ vyznačila jako zavřenou.
A to je i narušením hranic. Když tě chlap nutí přestat se bavit s člověkem a ty přestaneš – ty otevíráš tu část hranic a děláš ji společnou. Když odmítneš a chlap začíná protlačovat – ty budeš svým chováním ukazovat, že tak to nefunguje a chlap se pokouší partyzánskou činností nebo cestou podvodu proniknout dovnitř.
A proč protlačuje? U něj vznikají obavy, o kterých se bojí říct – mnoho rozmýšlí o tom, jestli vůbec stojí za to mluvit o tom nebo to za to nestojí. Současně se mění jeho nálada, začíná chodit s uraženým výrazem, dále o tom mluví a setkává se s odmítnutím.
Začíná o tom přemýšlet více – pokoušejíce se řešit tuto otázku, ale přímý způsob je uzavřen a proto je potřeba to udělat pod polními cestami.. Náznaky, výrazem uraženého člověka, manipulacemi, pokusy zrcadlení a tak dále.
A to mluví o tom, že člověk nemá žádnou sebeúctu. A co by udělal člověk se sebeúctou v tomto případě? Samozřejmě by odešel. Proč, jestliže si váží sám sebe, se nachází ve vztahu kde jsou hranice druhého uzavřené. Místo toho člověk začíná mít pochybnosti, oceňovat významnost druhého člověka a vymýšlet si cesty jak realizovat své potřeby pomocí obejití hranic druhého člověka.